Do Káhiry jsem se vrátila s předsevzetím, že znovu navštívím obchůdek pana Baba. U nás by se honosně řeklo: „Navštívila jsem jeho ateliér.“  Že se do Káhiry znovu vrátím, tím jsem si byla jistá. Slíbila jsem mu, že přivezu fotografie i výtisk VELblouda, kde je pan Bab Zewela při práci. Jak jsem řekla, tak jsem učinila. S tlukoucím srdcem a plna očekávání jsem se blížila ke známému obchůdku. Už z dálky mě poznali a srdečně zvali dál. Byla jsem překvapená, že si na mě pamatovali. Co však musím ještě poznamenat, že v obchůdku pracuje i jeho bratr Zewela se svým synem. Na můj dotaz, kde je pan Bab, mi řekli, že se necítí dobře, ale ať počkám, že za patnáct minut přijde.  Po hodině marného čekání, když už se v káhirských uličkách začalo smrákat, jsem znervózněla a chystala se odejít. Co myslíte? Byl to jen marný pokus, samozřejmě mě nenechali odejít. Uvařili mi další čaj a já čekala dál. Musím přiznat, že čekání bylo příjemné. Užívala jsem si klidu domácího prostředí a se zájmem jsem pozorovala  Zewelovi  při práci. Naštěstí během pěti minut pan Bab konečně přišel. Jeho nadšení a radost z přivezených věcí a dárků byla opravdu veliká a nelíčená. V tu chvíli jsem nelitovala žádné námahy, cesty ani času. Byla jsem ráda, že jsem se mohla pozdravit s milými lidmi, i za tu možnost dostát svému slibu. Loučila jsem se s příjemným pocitem. Musím  ještě připomenout všem čtenářům časopisu VELbloud, že až půjdete kolem obchůdku pana Baba  Zeweli , máte se určitě zastavit, jste srdečně zváni!

Další informace o patchworku si můžete přečíst v článku „Krámek pana Baba„ v časopise VELbloud 1/2008.

Bab Zewela při práci

Staří známí

Pohled do „káhirského ateliéru“

Chvíle odpočinku tráví mistři patchworku u šíši a s časopisem VELbloud