Noemova archa - mapa

Rád čtu knížky i časopisy, které jsou tištěné na poctivém papíře. Noviny ne, jsou přeplněné reklamou a politikou, ze které jsem znechucený a padá na mě deprese. Ani zprávy o sportech jako je hokej, fotbal či tenis, mi nic neříkají. K nějakým aktualitám se dostávám spíš příležitostně, když si pustím rádio nebo mě nějaká zpráva vyloženě praští do očí na internetu. Občas se také něco dozvím v hromadných dopravních prostředcích. Mám totiž takový nepříliš hezký zvyk. Když jedu třeba autobusem, nespím, nemám co na práci a přede mnou si někdo čte, začnu se mu naklánět přes rameno a číst s ním. Příliš se mi nedaří se toho zlozvyku vyvarovat. Abych byl upřímný, ani se o to tak moc nesnažím.
Dost ale rozvleklého úvodu. Chci se teď zamyslet nad jednou zajímavou zprávou, kterou jsem tento týden zaslechl v rádiu a pak si jí vyhledal i na internetu. Na hoře Ararat nalezla turecko-čínská expedice ve výšce okolo 4000 m n. m. zbytky Noemovy archy. Zástupci týmu oznámili, že si jsou svým objevem jistí na 99,9 %!
Starozákonní příběh o Noemovi je zapsán v První knize Mojžíšově. Je všeobecně známý, ale nebude na škodu si jej ve stručnosti zopakovat. Lidstvo bylo v té době zkažené, ale Noe byl muž spravedlivý a bohabojný. Hospodin se rozhodl lidi vyhladit a přivést na Zemi velikou potopu. Noema s rodinou však ušetřil. Přikázal mu:

„Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket1), šířka padesát loket a výška třicet loket. Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro. Hle já uvedu potopu, vody na zemi a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne. S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy, s tebou tvoji synové, tvá žena a ženy tvých synů. A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou. Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě. Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm.“

Potopa trvala 190 dní. Znamením, že vody již opadly byla zelená snítka, kterou na palubu archy přinesla vypuštěná holubice. Potom Noe přistál na hoře Ararat. Podle Bible žil ještě 350 let. Věnoval se vinařství a zemědělství.
Bible nijak neoplývá podrobnými návody a technickými detaily. V případě Noemovy archy to ale neplatí. Při čtení si tu člověk není úplně jistý, zda před sebou má příběh nebo kus příručky pro domácí kutily.
Přesto, že starověkých písemných památek je tak málo, stejná událost je zachycená i v eposu „O Gilgamešovi“, který opěvuje polomytického krále Gilgameše žijícího někdy kolem roku 2700 před Kristem. Král se vydá za Utnapištim, kterému bohové propůjčili nesmrtelnost. Právě část o Utnapištim je pro naše povídání zajímavá. Rada bohů se rozhodla zlikvidovat lidstvo potopou. Ea, bůh vod tehdy varoval Utnapištima, který byl jeho oddaným ctitelem. Doporučil mu postavit loď a připojil i zevrubný popis jak. Poradil mu nalodit se i s příbuzenstvem a se „vším semenem „. Nemá cenu dále pokračovat. Příběh o Utnapištim se podobá tomu biblickému jako vejce vejci!
Pro mnohé to jsou všecko pohádky. Bibli ani starověké eposy ale nemůžeme podceňovat. Skoro vždy se za nimi skrývá dávná realita. Je jenom potřeba ji správně dešifrovat a interpretovat. Vzpomeňme si třeba na Schliemanna, který se rozhodl objevit pozůstatky starověké Tróji. Vyšel z Homérových eposů „Ilias a Odyssea“. Vědecký svět se mu smál. Heinrich Schliemann však na to nedbal. Hledal, kopal a měl úspěch. Světlo světa spatřily pozůstaky Tróji i s jejím zlatým pokladem. Posměváčci zůstali zírat s otevřenými ústy!
Noemovu archu už hledaly zástupy nadšenců. Byli mezi nimi amatéři i velevážení vědci. Samozřejmě se při té příležitosti popsaly stohy papíru. A někdy to je zajímavé čtení! Diskutují se v něm různé vzrušující možnosti. Čtenář může bez obav vyplout na vlnách fantazie do tajemných dálav. Noemovou archou se ve své knize „Tušení stínu“  zabýval i náš fenomenální záhadolog a spisovatel Ludvík Souček. Dnes je trochu pozapomenutý. Daleko známější je jméno Erich von Däniken, který dosáhl mezinárodní proslulosti, a který ve všem záhadném vidí zásah mimozemšťanů. Ti by se asi hezky divili, v čem všem mají prsty! Souček sice svým rozhledem a dílem podle mě Dänikena přesahuje, ale kdo ho zná ve světě? I v době, kdy byl na vrcholu, se jeho věhlas omezoval na českou kotlinu a přilehlé Slovensko. Je pikantní, že i Souček samotný je obestřený tajemstvím. Pověstnou se stala kniha „Tušení stínu“ a také navazující „Tušení souvislostí“. Souček ale krátce před svou smrtí napsal ještě „Tušení světla“, o kterém dodneška kolují celé legendy. Jisté je, že hotový rukopis předal do nakladatelství Albatros. Dál už ho nikdo nespatřil, protože se tu ztratil. Údajně neexistovala žádná kopie. Sám Souček krátce na to zemřel na srdeční infarkt. Jeho žena  rukopis nečetla. Jediný, kdo ho dostal na přečtení byl Součkův přítel, ale ten mlčí. Nebo alespoň doposud jsem se o obsahu rukopisu nedozvěděl nic spolehlivého. O to víc jsem slyšel různých spekulací. Není to podivné?
Ale zpět k Noemově arše. Všechno to hledání se točí kolem hory Ararat, jejíž vrcholek dosahuje úctyhodných 5165 m nad mořskou hladinou. Nachází se na samém východě Turecka, blízko  hranice s Íránem a Arménií. Pověst vypráví, že se kdysi jeden pastýř z vesnice Bayzit, která leží na úpatí Araratu, vydal hledat zatoulanou ovci. Při tom se dostal až pod vrcholek hory. Jaké bylo jeho překvapení, když v nehostinné pustině objevil místo ovce vrak ohromné dřevěné lodě. Daleko od moře, jezera či velké řeky!
Moderní doba přivedla do oblasti celou řadu skupin i jednotlivých hledačů.  Turecká expedice z roku 1883 došla k neurčitým výsledkům. Našla kus dřeva v ledovci, ale nic určitého. Následovali další a další nadšenci. Zajímavé jsou zprávy z 2. světové války. Několik sovětských, ale i amerických pilotů ohlásilo při leteckých operacích dlouhý stín, který se podobá lodi. V dalších letech výpravy nenašly buď nic, nebo se vrátily s kusy starého dřeva. U jednoho z nich bylo  pomocí radioaktivního uhlíku 14C určeno stáří 5000 let. Vzrušující výsledek, ale nic průkazného.
Další významný podnět pochází z r. 1959, kdy turecký kapitán Llhan Durupinar prohlížel letecké snímky a objevil na nich podivný útvar připomínající loď. Objekt se nacházel ve výšce 1900 m nad mořem. K fotografii se povzbudivě vyjádřil odborník na fotogrammetrii, doktor Brandenburger z univerzity v Ohiu. Hned v r. 1960 se na inkriminované místo vydal kapitán Durupinar spolu s několika Američany.  Expedice se vrátila s málo povzbudivým závěrem, že zde není z archeologického hlediska nic zajímavého. Tím ale anabáze nekončí. Po 17-ti letech se vrátil na to samé místo Ron Wyatt s několika spolupracovníky a začal provádět důkladný výzkum pomocí detektorů kovů a georadaru. Sbíral artefakty a nechával dělat laboratorní rozbory. Zdálo se, že Ron dosáhl úspěchu. V r. 1986 uznali i turečtí činitelé, že se opravdu jedná o pozůstaky Noemovy archy. V r. 1989 zde bylo  dokonce otevřené návštěvní středisko. Nalezl opravdu Ron Wyatt pozůstatky Noemovy archy? Není to tak úplně jednoznačné!
Přesuňme se do současnosti. Právě v těchto dnech se do sdělovacích prostředků dostala zpráva o novém nálezu turecko-čínské expedice. Součástí patnáctičlenného týmu je i hongkongský režisér dokumentárních filmů  Yeung Wing-cheung. Není tedy divu, že činnost výpravy má patřičnou reklamu! Konkrétních informací o nálezu zatím nebylo zveřejněno mnoho. Místo se nachází ve značné nadmořské výšce 4000 m. U dřeva z údajné archy bylo stanovené stáří 4800 let. Co dodat? Zatím asi nic. Většinou nebývá žádná kaše tak horká, jak se na první pohled zdá. Nemá cenu dělat ukvapené závěry. Vyčkejme, až se nález časem prověří.
Přítomnost lodi ve vysokohorském terénu je sama o sobě problematická a těžko představitelná. Potopy dozajista provázely svět. Voda mohla přenést nějaké plavidlo do prostoru, kde je za normálních okolností pevnina. Takové místo ale nejspíš nebude příliš vysoko nad úrovní mořské hladiny. U údajných nálezů Noemovy archy jsou udávány nadmořské výšky v prvním případě 1900 m, v druhém dokonce 4000 m. To se zdá už na první pohled dost absurdní. Těžko budeme hledat způsob, jakým by mohla voda nastoupat do tak neuvěřitelné výšky. Můžeme vymýšlet různé teorie, ale budou asi víc než krkolomné. Objevují se i názory, že archa se mohla dostat na takové místo působením geologických sil. Jinými slovy, kus zemské kůry i s lodí by musel za pár tisíc let vystoupat do výšky několika tisíc metrů. To si také dost dobře nedovedeme představit. Takový děj  se asi vymyká nejbujnějším představám laiků i odborníků.
Není účelem našeho povídání záležitost vyřešit. Ostatně k tomu nemáme k dispozici ani dost podkladů. Záhada zůstane záhadou. Budeme moci i dál spekulovat a snít. A je to tak dobře. Byl by to nudný svět bez otázek a záhad!

Poznámky:
1) 1 egyptský loket měřil v Mojžíšově době 52,5 cm.